Kapitola číslo 5: Směr Brno

Učitel se podíval na email a nahlas přečetl: „Prvním úkolem je dostat se na vybrané místo v co neukradším čase. Je na vás jak si seženete informace o tom místě, kde se máme setkat. Přeji hodně štěstí.“ Třída na chvíli zmlkla a pak se Seiteki zeptala. „To má být jako úkol? Nějaké lehké ne?“ Učitel ji hnedka odpověděl. „Ještě jsem vám zapomněl říci, že nesmíte použít žádné peníze na dopravu.“ Poté se zvedl hodil klíče Keokimu a ve dveřích ještě dodal: „Až se domluvíte co a jak, tak to tu zamkněte. Přeji hodně štěstí. Setkáme se na místě.“ Ještě chvíli bylo ve třídě ticho, a pak se ujal slova Fiddas. „Tak má někdo nějaký návrh jak zjistit to tajemné místo?“ Hned na to si Onpu sundal z uší sluchátka a přesunul se k notebooku, co tu nechal učitel. „Doufám že dokážu zjistit přes internet IP adresu toho kdo ten email poslal.“ „A co to znamená?“ Zeptala se Seiteki. Onpu zakroutil hlavou a dal se do vysvětlování: „Jesli se mi podaří dozvědět se jejich IP, dostanu poskytovatele služeb a od něj i adresu toho počítače. A od něj to potom nějak zjistíme.“ „Paráda. Já věděl že jsi dobrý. A co můžeme dělat my?“ Zeptal se Boru. „Chvíli to bude asi trvat. Zatím sežeňte nějaké zásoby na menší výlet a někdo tu zůstaňte ať jim můžete dát vědět, kde se sejdeme.“ Odpověděl Onpu a začal ťukat do počítače. „Ok půjde týme Nomi jdeme pro zásoby.“ Řekl Shari a všichni tři šli ke dveřím. „Počkej. Asi budeš něco potřebovat.“ Zavolal na něj Fiddas a hodil po něm peněženku. „Díky“ Poděkoval Shari a všichni tři zmizeli.

O pár let dříve

„Onpu má narozeny, my máme přáni jediný, štěstí zdraví, štěstí zdraví, hlavně to zdraví. Všechno nejlepší k tvým šestým narozeninám.“ Řekl Opův otec a předal mu dárek. „Děkuji“ poděkoval malý Onpu a začal rozbalovat. Roztrhal papír a v očích se mu zaleskly slzy. Z roztrhaného papíru vytáhl notebook a začal se smát. „Líbí se ti?“ zeptala se maminka. „Jasně mami a můžu se připojit na internet?“

Současnost o jednu a půl hodiny později

„Mám to.“ Křikl Onpu. „Vyrážíme směr Brno. Ještě se mrknu v kolik jede nejbližší nákladní vlak a můžeme vyrazit.“ „Ty jsi vážně skvělý“ Objala ho a dala mu pusu. Onpu se začervenal a vyťukal Idos. „Za hodinu a půl to je na Svinově. Můžeme vyrazit.“ Opsal si celou adresu a vypl učitelův notebook. Fiddas mezitím zavolal Sharimu. „Tůt, tůt. No tak za hodinku nás čekejte na Svinově, vyrážíme na výlet do Brna.“ Řekl, ani nepočkal na odpověď a vypnul to. „Ok za 5 minut nám jede tramvajka makáme.“ Řekla Hanabi a vyrazila jako první ze třídy. Za ní vyrazilo i ostatních 5 studentů, co byli ve třídě.

Nádraží

„Konečně. Máte všechno?“ Zeptal se Fiddas přicházejícího Shariho. „Jasně.“ Odpověděl Shari a hodil po Fiddasovi peněženku. Fiddas se do ní podíval a zděsil se. „Děláš si ze mě prdel?“ zařval na Shariho. „Neboj potom se možná složíme.“ „To doufám.“ Řekl Fiddas a hodil svou poslední desetikorunu do automatu. Za chvíli si z něj vytáhl teplou čokoládu, kterou pomalu vypil. Za pět minut se ozvalo zapištění vlaku. „Můžeme nastupovat.“ Řekl keoki a skočil do prostředního prázdného vagónu. Za ním skočil i zbytek jeho kamarádů. „Tak co máte už plán jak získat ty informace z té budovy?“ Zeptala se Neko. „Něco už jsme vymysleli“ odpověděl Fiddas. „Ale o tom ti řeknu až se vyspím.“ Řekl, zavřel oči a usnul.